Zlín patří dlouhodobě mezi města, která se na automatickou kontrolu rychlosti spoléhají nejvíc. Se začátkem nového školního roku se síť úsekových měření rozrostla o další dvě lokality a do konce podzimu má přibýt ještě jedna dvojice. Pro řidiče, kteří městem projíždějí pravidelně, to znamená jediné: mapa míst, kde se hlídá průměrná rychlost, už není taková, jakou si ji pamatují z jara.
Dva nové úseky od prvního zářijového týdne
První z nově osazených míst leží na Štefánikově ulici. Měřený úsek začíná v prostoru nad Kudlovskou přehradou a končí až u zastávky před křižovatkou nad areálem dopravního podniku. Jde o táhlý sjezd, kde je limit padesát kilometrů v hodině, ale sklon vozovky svádí k tomu, aby vozidla nabírala rychlost sama od sebe. Z dřívějších kontrol vyplynulo, že část aut tudy projížděla o třicet kilometrů v hodině rychleji, než dovoluje značení.
Druhé místo se nachází v Mladcové. Kamery na Návesní ulici sledují zhruba sedmisetmetrový úsek mezi konečnou zastávkou městské hromadné dopravy a křižovatkou. Je to typická obytná zóna s domy přímo u silnice, chodci vstupujícími do vozovky a s nepřehledným napojením vedlejších komunikací.
Na obě lokality navazuje příprava dalších dvou instalací ve Štípě a Klečůvce. Ty se mají spustit v průběhu října, takže počet zlínských úseků s automatickou kontrolou se během jediného čtvrtletí zvedne z devíti na třináct.
Čísla, která stojí za rozšiřováním
Motivace radnice je patrná z bilance přestupků. Jen za loňský rok systém zaznamenal víc než 27,5 tisíce případů, kdy vozidlo překročilo povolenou rychlost. Objem uložených pokut mezitím vyskočil z necelých sedmi milionů korun v roce 2024 na víc než čtrnáct milionů o rok později, tedy na dvojnásobek. Zaplaceno z toho bylo přes dvanáct milionů.
Za skokovým nárůstem nestojí zhoršené chování řidičů, ale prostý fakt, že přibylo měřicích bodů a že úsekové měření je z principu neúprosnější než bodová kontrola. Nelze ho přejet krátkým sešlápnutím brzdy: systém počítá průměrnou rychlost mezi vjezdem a výjezdem, takže zpomalení těsně před druhou kamerou nepomůže.
Proč se úsekové měření prosazuje
Města po něm sahají hlavně tam, kde klasické značení dlouhodobě nefunguje. Na Štefánikově i v Mladcové jde o situace, kde by pomohly stavební úpravy, jenže ty stojí řádově víc a trvají roky. Kamerový úsek se dá zprovoznit během několika měsíců a jeho účinek je měřitelný okamžitě.
Z pohledu bezpečnosti má tento způsob kontroly jednu zásadní výhodu. Zatímco bodové měření vytváří skokovou změnu chování a s ní i riziko prudkého brzdění v koloně, úsekový systém tlačí na plynulost. Řidič, který chce projet bez pokuty, musí držet rozumnou rychlost po celé délce úseku, což zároveň snižuje počet nebezpečných předjíždění.
Co s tím jako řidič
Základem zůstává znalost trasy. Rozšiřování měřených úseků probíhá v celé republice a informace o nových instalacích se objevují často až v okamžiku, kdy jsou kamery v provozu. Aktualizovaná databáze měřených míst v navigaci nebo v GPS asistentovi proto dnes dává smysl i tomu, kdo jezdí výhradně po známých trasách — mapa se mění rychleji, než si většina řidičů uvědomuje.
Druhá věc je nastavení vlastního tempa. Úsekové měření nepenalizuje krátkodobé zaváhání, ale trvalé překračování limitu. Kdo si zvykne držet rychlost podle značení a nespoléhá na to, že „to na chvíli projede", nemá s novými kamerami ve Zlíně ani jinde problém.
Na Štefánikově ulici i v Mladcové platí padesátka. Ve Štípě a Klečůvce se limit dozvíme spolu se spuštěním měření v říjnu. Do té doby je rozumné počítat s tím, že v obou obcích se rychlost sledovat bude.
